Prohledat tento blog

pátek 16. října 2009

Rhapsody in Blu: Optikovy dráty

Předně děkuji Aleně za pozvání na její blog i za výstižnou zprávu o večírku, pro jehož uspořádání byla jako záminka použita prezentace několika filmů na Blu-ray discích.

Způsobů, jak propojit přehrávač disků s televizorem a přenést do něj obrazová data je víc, přičemž každý poskytuje jinou kvalitu. Já budu zmiňovat jen ty, které jsme použili. Kdo se s tím chce obeznámit blíž, tomu doporučuji pro začátek zabrouzdat např. zde a najít si hesla kompozitní, RGB, S-Video, YUV, HDMI (seřazeno zhruba od nejméně kvalitního propojení po nejlepší). Další užitečné informace najdete na některých webových obchodech s elektronikou, kde bývají u jednotlivých přístrojů vysvětlivky, např. zde (což je odkaz k detailu Blu-ray přehrávače, na kterém jsme testovali). Nejkvalitnější propojení je v současnosti HDMI, ale tuto možnost musí mít jak přehrávač, tak televize. Většina plochých televizí má dnes hned několik vstupů HDMI, potíž můžete mít jen když si pořídíte Blu-ray přehrávač nebo jiný zdroj HD signálu ke starší televizi.



Před rozhodnutím o nákupu toho kterého přístroje se mi nejvíc osvědčilo stáhnout si ze stránek výrobců návody na obsluhu. Ukázka např. zde (což je DVD přehrávač, na kterém jsme taky testovali). Playstation 3 má průběžně aktualizovaný on-line návod zde.

Typ a potažmo kvalita propojení velmi ovlivňuje kvalitu výsledného obrazu, a stejně tak se na kvalitě podepisuje (podle mě pozitivně) tzv. upscaling, tj. uměle zvýšené rozlišení standardního signálu z DVD na vyšší počet bodů. Proto nelze jen tak jednoduše porovnat kvalitu DVD s kvalitou Blu-ray, jak to bývá vidět na dělených obrazovkách ve výkladech s elektronikou.

My jsme s Alenou a Tomášem Seidlem porovnávali vybrané scény z bondovky Quantum of Solace, přičemž jsme pouštěli několik scén a dva stopnuté záběry. Film Wanted jsme měli jen na Blu-ray kvůli celkovému dojmu. DVD přehrávač a jeho výkonnější Blu-ray bráška byli připojeni k plazmové televizi s "pouhým" HD Ready rozlišením s úhlopříčkou 42 palců (107 cm).

Pro podrobné porovnávání se ukázaly nejvhodnější stopnuté záběry s mnoha detaily - viz oba následující obrázky (ty jsou sejmuté z DVD, protože v počítači bohužel lepší mechaniku nemám, takže slouží jen pro ilustraci).

Ukázalo se, ž
e rozdíly v kvalitě obrazu opravdu jsou, a musím říct, že mě samotného překvapily, protože předtím jsem si žádné porovnání nedělal. Protože už signál z obyčejného DVD je podle mě na zmíněné plazmě velmi dobrý, tak jsem se dokonce bál, že nějaké výrazné zlepšení oproti němu Blu-ray nepřinese, ale nakonec to opravdu bylo tak jako u toho optika.

Od nejnižší kvality po tu nejvyšší je konečné pořadí toto:
- DVD disk, DVD přehrávač a RGB propojení k televizi s pomocí konektorů Scart
- DVD disk, DVD přehrávač a komponentní propojení zvané YUV (což jsou tři kabely s koncovkou Cinch)
- DVD disk, Blu-ray přehrávač a HDMI připojení (DVD upscalováno na rozlišení 1080i, což je o chlup horší než 1080p. To ale moje televize už neumí)
- Blu-ray disk, Blu-ray přehrávač a HDMI propojení, opět v druhé nejlepší možné současné kvalitě, tj. 1080i

Na obrázku s úvodními titulky Quantum of Solace si všimněte posledníh
o titulku, který je kvůli malým písmenům špatně čitelný. Jde o funkci stills photographer, a právě písmena "ill" v prvním slově splývají do jakési skvrny, takže si je musíte domyslet. U všech slabších typů propojení to byly pořád rozpité šmouhy, teprve při tom nejlepším, z Blu-ray disku, byla jednotlivá písmena dokonale odlišena a oddělena od ostatních. Podobné to bylo se zrnky písku, se světelnými paprsky apod.

Na druhém obrázu jsme při přepínání mezi zmíněnými typy propojení zaregistrovali výrazné zvyšování detailů v davu diváků, ale hlavně na praporech, vyvěšených z oken protějších domů. Nejslabší propojení (DVD přes Scart) odpovídalo zhruba přiloženému obrázku. Tam jsem já osobně měl pochyby, zda jsou to prapory nebo nějaká rozpitá malba na stěně. Při postupném přepínání na vyšší a vyšší úroveň jsme pokaždé jasně zaznamenali ostřejší a jasnější obrysy. Na Blu-rayi už nebylo o čem pochybovat, pruhy na praporech byly ostře ohraničené a rozlišení textilie a omítky bylo jasně viditelné.

Chci zopakovat to, co jsem
nedávno napsal ve svém komentáři. Porovnávat HD signál v domácím kině s klasickou filmovou projekcí na plátno lze, ale je to na delší a zásadnější diskusi. My jsme chtěli porovnat zobrazovací možnosti DVD s možnostmi Blu-ray. Nedošlo už na porovnávání zvukových formátů, což by možná bylo taky zajímavé.
Slibovanou úvahu o estetických aspektech a různých praktických dopadech nového formátu (to zní tak snobsky prestižně, ty estetické aspekty, hm...) dodám někdy příště, pro začátek jsem toho napovídal až až.

Zdeno Kubina







6 komentářů:

  1. 1080i neni "o chlup", nybrz PRESNE DVAKRAT horsi nez 1080p. Obe maji stejny pocet tecek, ale 1080i v kazdem snimku vykresli jenom pulku z nich. 1080p vsechny. Takze pri zastavenem vicemene statickem obrazu je rozdil minimalne, ale pri pohybu znacny.

    OdpovědětVymazat
  2. Je to přesně tak, asi se lišíme v tom, co rozumíme výrazem "o chlup". Pokud chlup = řádek, pak bych asi měl správně napsat, že 1080i je oproti 1080p horší právě o 1080 chlupů.

    Nevím ale, jak moc je tento rozdíl viditelný při sledování filmu, na to zatím nemám vybavení, a scény s rychlým pohybem se navíc dost špatně porovnávají. Předpokládám, že čím větší úhlopříčka, tím bude rozdíl výraznější.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě tě, Zdeno, opravím ve dvou drobnostech:
    1. "HD ready" se nazývá rozlišení 720p (tj. 1280x720), respektive v praxi je to u televizí spíš 1366x768
    2. RGB přes SCART je z principu stejně kvalitní jako YUV přenos přes tři cinche. Jsou to v obou případech tři složky, jen u RGB jde o jednotlivé barevné kanály, zatímco u YUV jsou vedeny dvě barvy a potom jas, což je součet všech tří...). Odhaduji tedy, že máš v menu DVD přehrávače špatně nastavené, co to má do SCARTU posílat. Většinou tam bývají tři volby: komponentní signál (tedy RGB), S-Video a kompozitní (to samé jako jeden cinch). Často se bohužel stává, že lidi používají tohle 21žilové monstrum, a přitom z něj využijí jen dva káblíky, které přenesou signál na úrovni "lepší VHS".

    Tak hodně zdaru... a jestli ti to žena povolí, kup si projektor - teprve s ním můžeš začít vést tu zásadnější diskusi o srovnání domácího a klasického kina :-)

    Ondřej Hokr

    OdpovědětVymazat
  4. Zdeno: Predevsim: U beznych kinofilmu (t.j. 24 nebo 25 policek za vterinu) je to temer uplne jedno (protoze kdyz ma original 25 fps, je mi celkem fuk, jestli televize zobrazuje 25 fps nebo 50 fps). Rozdil je ale jasne patrny pri kvalitnim videosignalu (50-60 policek za vterinu).

    OdpovědětVymazat
  5. Ringo: 1/ Chápu, nicméně moje televize je označena jako HD Ready a zvládá 1080i.
    2/ Na přehrávači mám samozřejmě nastaveno RGB, a scartový kabel je plně propojený. Možná se na výsledku podepisuje kvalita kabelů, u analogového přenosu to tak může být - starší Scart ani nevím jaké značky vs. 3 cinche střední kategorie. Osobně je mi to ale jedno, protože scart normálně nepoužívám, zapojil jsem ho jen proto, že mi zbyl po staré televizi.
    3/ Jak vidíš, té diskusi se při každé příležitosti vyhýbám, i když si myslím, že má smysl i bez domácího projektoru. Možnosti vlastnit filmy, vracet se k nim v libovolnou dobu atd. nezávisí na velikosti úhlopříčky. Ovšem projektor si zatím nekoupím, vadí mi hlučnost jejich větráků a taky to, že jen stěží nebo vůbec s nimi nedosáhneš pořádnou černou barvu a tím ani kontrast. Ani nevím, zda existují domácí projektory s rozlišením HD nebo aspoň s formátem 16:9. Jinak tuším musíš výstup z přehrávače degradovat na 4:3 s případným letterboxem a to pak zvětšit podle projekční plochy - je to tak?

    Fuxoft: Pravda je, že jsem zatím omezený na klasické kinofilmy, a tam se asi shodneme, že rozdíl bude opravdu minimální. (Tipuji, že spíš než v rozlišení se to projeví v nepatrně větší stabilitě obrazu u tenkých vodorovných linií.) U digitálně natočených filmů nebo videoher to může být opravdu zásadnější.
    BTW televizní vysílání v HD by mělo být jen v 1080i.

    Oběma díky za připomínky.

    OdpovědětVymazat
  6. Já mám projektor starý už asi pět a půl roku. Přesto si na něm filmy užívám lépe než na čemkoliv s úhlopříčkou 42 palců.
    A to má rozlišení pouze 720p, černou nic moc a větrák slyšitelný.
    Měl by sis své znalosti o projektorech osvěžit a názor na ně aktualizovat, protože vycházíš z informací a dojmů ještě o pár let starších než je ten můj přístroj.
    Pokud si nevybereš vyloženě dataprojektor určený pro prezentace, je formát 16:9 samozřejmostí, rozlišení 720p je běžné i v cenové kategorii srovnatelné s plazmovými televizemi (a Full HD se dnes už taky stává relativně dostupné), hlučnost je nižší (navíc si na ni docela zvykneš - dokážeš to odfiltrovat... a záleží taky jak daleko máš projektor od hlavy), černá černější (koneckonců v klasickém kině málokdy uvidíš pořádnou černou - už kvůli nouzovému osvětlení).
    Důležitější je spíš to, jakým stylem se na filmy díváš.
    Jestli si na to uděláš čas, zhasneš a soustředíš se jen na film. vede projektor.
    Pokud při tom ale jíš, manželka žehlí, kolem pobíhají děti a děláš si pauzy na kouření, je ta plazma pochopitelně rozumnější.

    OdpovědětVymazat