Prohledat tento blog

neděle 16. ledna 2011

Věrná kopie aneb film s kontextem


Juliette Binocheová: kráska v nesnázích
První film, který slavný íránský režisér Abbas Kiarostami natočil mimo vlast, si zaslouží vaši diváckou pozornost, i když se do českých kin proklouzl médii i diváky skoro nepozorován. (A když vás teď, dva týdny po premiéře, chci upozornit na nějaké jeho projekce, nemohu se žádných dopátrat |1/.) Autor ceněných "uměleckých" snímků (Chuť třešní / 1997, Vítr nás odvane / 1999, Deset / 2002) svůj nový film realizoval - aniž by se příliš odchýlil od toho, co dělal dosud - ve Francii, s evropskými herci a pro evropské publikum. 


Manželé nebo cizinci? 
To znamená, že by vám v  návštěvě Věrné kopie neměla bránit pomyslná obava z cizorodé atmosféry, umělecké zapeklitosti či neznámých hereckých tváří. "Orientální" rafinovanost v tom nejlepším smyslu toho označení ovšem tvoří podstatu vyprávění, které se tváří jako až hanebně  jednoduchý komorní příběh. Jeho hlavními a prakticky jedinými protagonisty jsou britský spisovatel James Miller (britský barytonista William Shimell ve své první filmové roli), který přijíždí do Toskánka propagovat svou novou knihu, a Francouzka (Juliette Binocheová), se kterou se seznámí a vydá se s ní na výlet do idylického městečka Lucignana. Mezi mužem středních let a nemladou, ale stále ještě krásnou ženou to začne samozřejmě jiskřit, ale banalitu seznamovacího a namlouvacího rituálu se žena pokusí narušit hrou, ve které se k sobě chovají jako zavedený a tedy permanentně trochu rozhádaný manželský pár (za který ostatně dvojici většina lidí kolem považuje). Nebo je to také jinak, respektive naopak: ti dva jsou ve skutečnosti zavedený a tedy permanentně trochu rozhádaný manželský pár, který se pokouší oživit svůj vztah hrou na namlouvání...

Ve hře je i hrdinčin synek 
Jak to je ve skutečnosti, se nedozvíte, respektive na konci vyprávění máte k dispozici stále tytéž argumenty pro jedno z možných čtení příběhu, který ovšem každopádně vyústí v únavu a nespokojenost hrdinů (ale nikoli diváka). Přiznám se, že jsem film viděla jen jednou, a to ještě ve stavu mírné únavy na MFF Karlovy Vary - jistě je ovšem, jako u všech filmových šarád, zábavné vidět ho znovu a zkoušet přijít na to, jak to je s postavami ve skutečnosti.

Hrdinka si během Jamesovy přednášky
sedne na rezervované místo. Je to drzá cizinka - nebo
pro ni místo prostě rezervoval manžel? 
Situaci přitom divákovi neobjasňují postavy zvenčí (třeba hrdinčin synek), jako spíš Jamesovy názory na funkci kopie v umění. Je totiž jistě zřejmé, že s pravostí a jedinou možnou správností originálu a nesprávností, ba podvodnou falší kopie je to dnes, v době nemodernistické, trochu jinak než v minulosti. Dostat se na dřeň tématu opravdovosti v dlouhodobých vztazích, respektive vztazích zralých lidí, se tak dá i jinými, možná dokonce opačnými způsoby, než kdysi použil Ingmar Bergman třeba ve Scénách z manželského života. Pokud jde o postižení stereotypů v myšlení a jednání, stojí "postmoderní" přístup Věrné kopie rozhodně za zmínku.


Kiarostami a Jean-Claude Carrière
Pokud jde o širší souvislosti, nedotýká se vypjatě komorní Věrná kopie aktuálních kontextů jen významným obsazením Buñuelova scenáristy Jeana-Claudea Carrièrea do roličky muže, se který hrdinové náhodou vstoupí do kontaktu. Zatímco Kiarostamiho film se svobodně hraje v Evropě (respektive minimalisticky koluje ve festivalové a artové distribuci), v režisérově vlasti se veřejně hrát nesmí. Tento naprosto neškodně a apoliticky pojatý snímek je totiž vzhledem k typu své produkce produktem západní a tudíž neislámské kultury. Statut filmu jistě nijak nevylepšila Juliette Binocheová, když loni v květnu na festivalu v Cannes při přebírání ceny za nejlepší ženský herecký výkon upozornila na uvěznění Kiarostamiho kolegy Jafara Panahiho za protirežimní názory, jež vyjadřoval ve svých filmech.Mezinárodní protesty pokračují poté, co byl Panahí 20. prosince odsouzen za ohrožování národní bezpečnosti a propagandy namířené proti islámské republice k šestiletému vězení a dvacetiletému zákazu umělecké činnosti. Součástí trestu je "samozřejmě" i zákaz komunikace s jakýmikoli médii a zákaz opuštění země... Rozhořčení mezinárodní filmařské obce, zformulované do protestů (k nimiž se karlovarský festival připojil) na situaci nic nemění...

Jen pro pořádek, Panahiho filmy nevypadají kupříkladu jako filmy Michaela Moorea (což vědí kupříkladu ti, kdo v roce 2001 sledovali na MFF Karlovy Vary jejich přehlídku). A tahle odbočka od přísně intimního snímku k politickým kontextům možná není úplně samoúčelná: chci totiž zas jednou připomenout, že filmy skoro nikdy nejsou tím, čím se zdají být samy o sobě...

Copie conforme
Itálie / Írán / Francie 2009, 106 min., titulky
Scénář a režie: Abbas Kiárostami
Hrají: Juliette Binocheová (Elle), William Shimell (James Miller), Jean-Claude Carrière (muž na náměstí), Adrian Moore (syn), Angelo Barbagallo, Andrea Laurenziová, Filippo Trojani
Premiéra: 29.12. 2010

1/ Poznámka ze 29. 1. 2011: Film v únoru promítá pražské kino Ponrepo - 14. 2. ve 20.00

Žádné komentáře:

Okomentovat