Až po uši: nový Hřebejkův seriál

Od neděle 2. listopadu se diváci programu HBO začnou pravidelně setkávat s hrdiny komediálního seriálu Až po uši. Pod třináctidílým projektem je jako režisér podepsaný Jan Hřebejk. Zkušený tvůrce má už na svém kontě seriál z dětské ozdravovny Kde padají hvězdy (1996). Podílel se i na televizních cyklech Nejlepší Bakaláři (2012) a Škoda lásky (2013). Spojení sedmačtyřicetiletého Hřebejka s HBO je logické: jako autor rád experimentuje a tato společnost nabízí v rámci své původní tvorby filmařům značný prostor k seberealizaci. Nikoli veřejnoprávní ČT, ale právě placená kabelovka tak dlouhodobě následuje (a utváří) celosvětový trend.

HBO Europe je sice vázaná na mateřskou americkou centrálu, už deset let však intenzivně pracuje na vývoji vlastních, českých pořadů. Jejím zatím nejvýznamnějším počinem zůstává vynikající třídílná minisérie Hořící keř (2013). Vedle filmové a dokumentární tvorby se společnost samozřejmě zabývá i seriálovou tvorbou. Tady je však situace složitější: zatím vyvinula jen dva převzané formáty vycházející z izraelských předloh – Terapii a Hřebejkovo Až po uši. Příběhy psychiatra a jeho pacientů byly vázány na seriál BeTipul (2005), jehož dalí verze vznikly i v USA, Británii, Japonsku či Polsku. Až po uši vychází z izraelského seriálu Matay Nitnashek (2007), podle kterého už před třemi lety vznikla maďarská verze Társas játék.

Jak to udělat hezky, česky

Až po uši samozřejmě mechanicky nepřeklápí originální seriál. Hřebejk se scenáristkami Ivou Klestilovou a Terezou Dusovou osudy devíti hrdinů nápaditě a starostlivě proměnili ve specificky českou vztahovou mozaiku. K tomu silně přispívá i atraktivní a přitom živé dějiště příběhů – střed Prahy kolem Vltavy. Nevzrušeně plynoucí řeka protínaná obloky mostů ukotvuje tři bouřlivé vztahové trojúhelníky, které se do sebe během třinácti dílů stále víc zakliňují.

Občasné zrychlené záběry definují městský dopravní ruch jako nedůležitý. Elegantně pojaté postavy ostatně nejsou těmi typy, které by mohly vkročit do nacpané tramvaje. Pokud se přemisťují, tedy v lesklých automobilech či křepkou chůzí (hrdinka Šárka si navíc zlepšuje kondici běháním po Vyšehradě). Stejně jako v Hřebejkově Krásce v nesnázích (2006) či ve filmech Jiřího Vejdělka jde i v tomto seriálu o fiktivní, efektně vydesignovanou Prahu odpovídající zvolenému žánru. Metropole je bezvýhradně krásná, romantická a přitom moderní. Postavy se potují po módní náplavce, míjejí Tančící dům a setkávají v módních kavárnách a vinárnách (včetně Hřebejkovy vlastní Bokovky). 

V protikladu k apartnímu designu, o jehož nonšalantní šmrnc se postaral kameraman Asen Šopov, jsou ovšem vztahy postav silně neuspořádané. Chaos způsobují neosobní internet a mobily, které by naopak měly život zjednodušovat. Šéfka reklamní agentury Šárka chodila s ženatým majitelem autosalonu Milanem, její život však změní výtvarník Jakub. Ten je však stále pod vlivem manipulativní Markéty. Chronický sukničkář Milan beznadějně propadne kouzlu nosaté Emy, aniž tuší, že jde o kamarádku jeho ženy - Zuzany. Ta se zase vášnivě zaplete se slovenskou masérkou Lindou. V proměnlivém předivu vztahů hrají prim hrdinové střední generace, jejichž věk se přibližuje čtyřicítce. (V izraelské a maďarské verzi jde hlavně o postavy spíš nad třicet.) Rodiče a děti hrdinů jsou záměrně odsunuti stranou, přestože v násilně konstruovaném finále dojde ke katarzi skrz postavu Šárčiny matky – stárnoucí herečky Carmen. 

Seriál Až po uši je zvláště ke konci – patrně vinou souboje dramaturgie s izraelskou předlohou - žánrově nejistý. Jeho specifikem vůči původní verzi je totiž razantní posun v žánru. Předloha izraelské herečky a scenáristky Dalit Kahanové byla romantičtější a melodramatičtější, maďarská verze působí civilněji a „sociálněji“. Obě však postrádaly samozřejmost a humor, který patří k největším devizám Hřebejkova projektu. 

Až po uši je místy pikantní jako chilli paprička v jablečném závinu, což se netýká jen lesbického vztahu Lindy a Zuzany, ale i mluvy postav. Přesvědčivé, rázně vtipné dialogy se staly výzvou pro herecké představitele, jejichž výběr a souhra patří k dalším nepřehlédnutelným kvalitám seriálu. Jan Hřebejk – jak je jeho zvykem – nonšalantně mísí populární herce s jejich méně známými kolegy. A vrací se k hercům, které už jednou objevil. Vedle osvědčeně hvězdné hvězdy Anny Geislerové velmi příjemně překvapuje charismatický Jiří Havelka jako Jakub. Hynek Čermák (Milan) a Lenka Krobotová (Markéta) se vyžívají v nezvykle negativních charakterech, a pozadu za nimi nezůstává v roli Šárčina otce i překvapivě obsazený režisér Ivan Vojnár. Jirka Čvančarová a Jana Kolesárová rozehrávají lesbický vztah způsobem tak vášnivým a jemným způsobem, že jsme ho v českém prostředí ještě neviděli. 

Samostatnou kapitolu tvoří Anna Polívková jako krásná ošklivka Ema a Radek Holub coby nesmělý ctitel Karel. Odvaha, s jakou Až po uši traktuje lásku dvou žen, ovšem vymizela v líčení vztahu dvou „ošklivců“. Zdvořilá vážnost, s jakou jsou i v těch nejsměšnějších momentech pojímány ostatní postavy, zde bůhvíproč ustupuje groteskní stylizaci. Ta – spolu s melodramatičností - v závěru destabilizuje vypravěčskou celistvost Hřebejkova seriálu.

To však patrně přehlédne publikum, během třinácti dílů bezpečně polapené do náruče Hřebejkovy láskyplné, nápadité profesionality. Jako dárek, který dává HBO Europe svým divákům k dvacetiletí působení na českém trhu, tedy Až po uši rozhodně obstojí. 

Až po uši
ČR 2014, 13xcca 30 minut
Režie: Jan Hřebejk
Hrají: Anna Geislerová, Jiří Havelka, Hynek Čermák, Jana Kolesárová, Lenka Krobotová, Anna Polívková, Jitka Čvančarová, Jana Švandová, Jaromír Hanzlík, Ivan Vojnár
Premiéra prvního dílu: 2. 11. 2014, 20:00